POLOHA LOTOSOVÉHO SEDU
Že v LOTOSOVÉ POZICI se naše tělo nachází v nejuvolněnějším a nejpohodlnějším stavu, je na Východě známo již tisíce let. Pro meditaci je tento sed nejlepší, ale není pro ni nezbytný. Vytváří nám ty nejlepší podmínky, za kterých jsme schopni vstoupit do bdělosti. V tomto sedě je páteř vzpřímená, mozek se tak prokrvuje minimálně, takže je i méně aktivní, je obtížnější i usnout. Nohy jsou zkřížené, ruce také (jako na obrázku). Naše bioenergie cirkuluje, cirkulace není přerušena, neboť ruce i nohy se navzájem dotýkají. Staneme se tak kruhem své vlastní bioenergie. Neunavuje nás to, protože energie neuniká, ale cirkuluje. Toto všechno jsou pro meditaci pouze výhody, nikoli podmínky.
Poloha lotosového sedu není pro MEDITACI nezbytná. Lidem na západě by trvalo přibližně 1/2 roku se ji naučit, protože nejsme vůbec zvyklí sedávat takovýmto způsobem. Naopak v zemích, kde v této poloze sedávají od raného věku, je lotosový sed přirozený, bez námahy. Proto je pro nás mnohem lepší posadit se na židli, křeslo, případně si lehnout takovým způsobem, aby mohlo naše tělo po celou dobu pohodlně relaxovat. To je mnohem více důležité, nerušená relaxace. Když pociťujeme bolest, tělo automaticky vysílá signál do mozku, aby upozornilo MYSL, že něco není v pořádku a abychom my mohli reagovat. Proto, i když nás něco bolí, je nevhodné meditovat. Upoutává to naši pozornost a brání mysli, aby byla nesoustředěná. Vhodnější je sedět, abychom neupadli tak lehce do spánku. Když ležíme, ovlivňuje gravitace celé naše tělo, protože se dotýkáme země skoro celým tělem. Když sedíme, její vliv je menší. A když stojíme, má gravitace na naše tělo minimální vliv, protože se dotýkáme země pouze chodidlama, což umožňuje intenzivnější působení LEVITACE ( opak GRAVITACE )
.