.
MYSL
MYSL je NEUSTÁLE KLÁBOSENÍ
I když přestaneme mluvit, i když spíme, nebo vykonáváme nějakou jinou činnost, mysl pokračuje bezohledně ve svém rozhovoru. Vláčí nás z minulosti do budoucnosti, ze vzpomínek do fantazií a neustále se snaží upoutat naší pozornost. A nám tak uniká podstata života. Čím více se zabíváme myšlenkami, tím méně žijeme v přítomném okamžiku. Ztotožňujeme se s myšlenkami, analyzujeme je a všechny podobné činnosti vyžadující spolupráci mysli. Některé dokonce upřednostňujeme v iluzi, že jsou lepší než ostatní. Lžeme tak jenom sami sobě a proto budeme zažívat znovu a znovu totéž zklamání, které už dobře známe.
.
--
Stav bdělosti a pozornosti přesahuje duality, které jsou produktem mysli. Dualita se vytratí zároveň s myšlenkami. Začneme vše kolem sebe vnímat jako jeden celek, jehož jsme součástí. Je rozdíl mezi "vědět" a "uvědomovat si".
.
MYSL se bojí všeho neznámého.... nepoznaného
Všechno, co nám nemůže zaručit jistotu v budoucnosti, odcizuje naše mysl jako špatné. Nejprve posuzuje a v zápětí odcizuje na základě získaných vědomostí a informací,na základě všeho, s čím už je obeznámena. Zná všechno ZA a PROTI. Všechno chce předem zaranžovat, aby se po cestě náhodou někde nepotkla, nebo nenarazila na nějaké překážky. Bojí se .... a obírá nás tak o možnosti.... sami se obíráme o určité možnosti, které nám mohou umožnit vnitřní růst. Nikdy nenarosteme, když se budeme obávat nejistoty a na vše, pro co se rozhodneme, budeme chtít mít předem záruku úspěchu a znát všechna řešení.
MYSL nezná PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK
Mysl sestává pouze z poznaného. Jakmile se objeví něco nepoznaného, odmítá to. Mysl nezná prítomný okamžik, neboť ten je pro ní neznámi. Nemá kapacitu s ním harmonizovat, nedá se jí zredukovat na minulost. Má strach z toho, že jakmile narazíme na přítomný okamžik, budeme muset být spontánní, k čemu je mysl nepotřebná. To je ten okamžik, kdy začíná meditace. Mít důvěru v poznaném, znamená být (existovat) v mysli. Dovolit, aby nepoznané vstoupilo do našeho bytí, je začátek meditace, začátek Zenu. Setrvat v přítomném okamžiku lze pouze bez mysli. Centrem našeho bytí není hlava. Mysl sama o sobě neexistuje. Mysl je zástup myšlenek, které když se vytratí, mysl se přirozeně vytratí s nimi.
MYŠLENKY BRÁNÍ TOMU, ABY DO NÁS MOHLA VSTOUPIT EXISTENCE
Když mluvíme, Existence je ticho .... Když jsme ticho, Existence mluví
.
Moderní člověk je mnohem chudší než člověk před ním. Bohatý na věci, ale chudý na porozumění. Realita je plná paradoxů, které logická mysl neumí pochopit. Logika není schopna porozumět paradoxům. Usiluje o jejich vyřešení, aby bylo pro ni vše jasné, srozumitelné a porozumitelné. Každé přemýšlení následuje logiku. Realita je ale paradoxní. Paradox je součástí přirozenosti. Příroda existuje prostřednictvím vzájemné souhry protikladů, které v podstate nejsou protiklady, ale navzájem se doplňujícími ( den a noc / léto a zima / narození a smrt ....) Proto logika a realita jdou paralelně, nikdy se nesetkají. Jiným pojmenováním pro paradoxnost Existence je "záhada". Táto záhada není hádankou ani problémem. Proto že neexistuje žádný způsob, jak ji vyřešit. Existuje jen způsob, jak ji žít, zažít. Mysl vnímá otázku a odpověď odděleně, jako dualitu, protiklad. Klade mnoho otázek, na které nenajde nikdy nikde odpovědi. Ve světě reality, v bezmyšlenkovém stavu, se stává otázka zároveň odpovědí. Tento stav zná odpovědi, proto neklade žádné otázky. V tomto stavu jsme sjednoceni s realitou. Mysl pracuje na principu: buď - nebo. Nedokáže sjednotit duality v jeden celek.
.
** čas neobsahuje přítomnost, sestává z minulosti a budoucnosti **
VE STEJNÉM MOMENTĚ, KDY ROSPOZNÁME MYSLÍ, ŽE TOTO JE PŘÍTOMNOST, UŽ TO PŘÍTOMNOSTÍ NENÍ
JÍT NAD RÁMEC MYŠLENÍ, SNĚNÍ ZNAMENÁ JÍT MIMO ČAS, PŘEKONAT ČAS
být v čase znamená být ve "spánku" čas je naše mysl, čas je naše snění
ZBAVME SE MYŠLENEK
Myšlenek se nezbavíme tím způsobem, že budeme o to usilovat, snažit se, proti nim bojovat, nebo je rozdělovat na dobré a špatné, ztotožňovat se snimi. Každén úsilí nebo snaha o něco vyžaduje zapojení mysli. Takže (ú)myslné zastavení myšlenek nebude účinné.
JAK TEDY SETRVAT VE STAVU BEZ MYŠLENEK ?
Mezi každou jednou myšlenkou nebo slovem je vždy mezera. Tyto mezery jsou vlastně bezmyšlenkovým stavem. Jsou ale tak krátké, že je vůbec nevnímáme, neuvědomujeme si je, protože v zápětí navazuje další a další myšlenka. Naši pozornost věnujeme jen myšlenkám. Vnímání těchto extrémně krátkých mezer vyžaduje více bdělosti, uvědomování si.
JE TŘEBA ZMĚNIT SVOJI POZORNOST
Na obrázku vpravo vytvářejí tytéž linie obraz stromu a obraz ženského a mužského obličeje z profilu. Mysl není schopna v něčem setrvat. Proto, když se na obrázek zahledíme, uvidíme střídavě buď obličeje nebo strom. Nemůžeme vidět obojí zároveň. Jsou protichůdné. Když vidíme strom, nevidíme tváře a opačně. Mysl má omezenou kapacitu vidět protiklady zároveň. Je schopna vidětjen jednu věc v čase. Když vidíme "figuru!, která se nachází v centru pozornosti, nejsme schopni vidět pozadí, které je protikladem figury. Po chvíli se z pozadí stane figura a z figury znovu pozadí. Totéž platí, když je naše mysl upoutaná na myšlenky a slova.Mysl není schopná vidět zároveň i mezery mezi nimi. Stačí změnit naši pozornost na mezery, avšak nevykládat při tom žádné úsilí nebo touhu. Naopak. Uvolněně, přestat si jich všímat, ztotožňovat se s nimi, rozvíjet je. Umožnit pozornosti proudit směrem k mezerám, aby se staly více výraznějšími než myšlenky. Postupně se začnou myšlenky usazovat samy od sebe a mezery mezi nimi budou stále delší.
-
Meditace je velmi jednoduchá a právě proto se nám zdá tak složitá. Naše mysl je navyklá řešit obtížne, složité úkoly a problémy. Úplně zapoměla, jak reagovat na jednoduché věci života. . . čím je věc jednodušší, tím složitější se zdá pro mysl. Mysl je velmi efektivní při řešení složitých věcí, k čemuž je i trénována. Úplně zapomněla. jak reagovat na jednoduché věci života. Čím je věc jednodušší, tím složitější se zdá pro mysl. Mysl je velmi efektivní při řešení složitých věcí, k čemuž je i trénována. Při meditaci však není co řešit a to je pro ni velký problém. Zanechat všechny činnosti jako dělání, myšlení, i cítění.... poute BÝT, existovat. V matčině klíně jsme existovali 9 měsíců ve stejném prostoru, jaký nám poskytuje meditace. Jakmile vstoupíme do hluboké meditace, okamžitě rozpoznáme prostor, který již známe. Přivést mysl do stavu uvolnění nám však trvá strašně dlouho.
.